Ženská migrace, práce a migrantské organizace

Následující článek od Luzeniry Caixeta (maiz) stál na počátku analýzy situace organizací migrantek. Odráží se v něm potřeba změn existujících struktur a zapojení do procesu politické intervence a transformace. Analýza byla realizována v Bologni 20. prosince 2005.

Luzenir Caixeta
květen 2006


Více než simplistický projev na téma ožebračování
Pochybné pracovní podmínky migrantek

Placené služby pro migrantky jsou silně ovlivněné současným kontextem globalizace (pochybných) pracovních podmínek a především jsou výsledkem mnohotvárné reorganizace výrobních procesů v postfordistické společnosti (Caixeta / Gutierrez-Rodriguez u.a. 2004): deindustrializace, nemateriální výroba, feminizace práce, mezinárodní migrace a mobilizace kapitálových investic.
Díky množství pochybných existencí dochází k rapidnímu nárůstu počtu migrantek v tomto sektoru. Stávající zaměstnání setrvávají v oblasti „sexuálních služeb". Sektory pochybných služeb jako je sexuální průmysl nebo úklidový sektor, kde jsou migrantky hojně zastoupeny, nesmí být chápány izolovaně, ale naopak jako propojené s celou řadou dalších nejistých oblastí zaměstnání v neformálním sektoru, např. placené domácí práce, péče o nemocné a staré osoby, péče o děti, drobné práce v supermarketech nebo hotelech, zaměstnání v call-centrech a tak dále. Jakkoli rozdílné se mohou tyto nové světy práce mohou zdát, mají jednu věc společnou. Je to vyloučení ze systému pracovního práva a tím pádem i z ochrany, které toto právo nabízí.
Tato situace je tak více než legální, spolu se sociální a finanční nejistotou. Dále se také požaduje, aby jednotlivec byl kreativní a vytvářel nové formy kolektivity. Individuální kvalita života je stále více závislá na osobním úspěchu na svobodném trhu.


Autonomie migrace

Stávající protiklad představuje výzvu v tomto procesu. Podřízení se těmto hyper-exploitativním podmínkám paradoxně osvobozuje dotyčnou osobu od zkostnatělých představ patriarchálně-fordistické normality a odhaluje lepší životní perspektivy pro lidi v pochybných pracovních situacích, formuje perspektivu migrační a feministické teorie a praxe.
Skrze vratkou situaci migrantek začíná být zřejmá „autonomie migrantek", což je jakýsi přechod „ze dna vzhůru", kde je zahrnuta touha jednotlivce po lepším životě. Tímto způsobem způsobuje podřízení se mnohotvárným kompulzivním situacím zvětšení prostoru pro manévrování. Již samotný únik ze žalostné ekonomické situace a patriarchálních struktur jejich domovské země a příchod do placeného zaměstnání v zahraničí je prvním krokem ke zkušenosti sebeposílení. Dokonce i v exploitativních strukturách jsou momenty, které se mohou stát prvotním bodem odporu.
Jestliže a jak popíšeme způsob jímž dotyčné osoby vytvářejí životní podmínky, které naplňují jejich vlastní potřeby, v poskytování sexuálních služeb, úklidových služeb nebo prací v domácnostech atd., a které „dodatečné sexuální a úklidové práce" musí nadále provádět, aby se vzepřely obvyklým klišé, je také otázkou politické strategie (Caixeta 2005).
Pro tuto strategii jsou nezbytné odpovědi na otázky jak existující protiklady (známé i neznámé) mohou být pochopeny nad hranicí prostého projevu ožebračování, který skrývá subjektivitu a osobní aktivity jednotlivce.
Flexibilní organizace každodenní reprodukce, například v tomto kontextu, by neměla být vnímána jen jako důsledek nových ekonomických sil. Je velmi podstatné do jaké míry je vzpoura proti patriarchálně-fordistické normalitě a hnutí za alternativní životní způsob požadavkem na implementaci nových pracovních a výrobních podmínek jakými toto hnutí může být přeneseno do kolektivních strategií. Je potřeba zkoumat a reorganizovat nové formy práce a rozdělení práce, které jsou základem mezinárodní distribuce a narušují systém.
Pohled na daný úkol ilustruje sklony k protikladné spleti zvýšeného podřízení [3] na jedné straně a zesílené autonomie na straně druhé: Jednotlivý pracovník nebo tým v úklidovém sektoru dostane například na úklid celou budovu. Práce je organizována v jejich zodpovědnosti, vedoucí je málokdy přímo přítomen. Organizace práce v domácnostech je víceméně stejná, místo zaměstnání je (většinou) uklízeno v době nepřítomnosti zaměstnavatele. V sexuálním průmyslu si migrantky vydělávají nejvíc peněz, mohou tuto práci provozovat jako vedlejší činnost, nepotřebují předchozí zkušenosti, nejsou smluvně vázány a mají příležitosti k socializaci, procvičování nového jazyka atd. Nicméně, boj za lepší životní a pracovní podmínky pro migrantky poskytující sexuální služby a služby pro domácnost, stejně jako migrantky v dalších sektorech nejistých služeb je i nadále nezbytný. Nade vše to pak znamená odporovat antiprostituční a antimigrační politice, která má negativní dopad na práva migrantek pracujících v sexuálním průmyslu. Často moralistické odmítání uznání sexuální práce a práce v domácnostech jako sektoru se všemi právy a jako sektoru se silným etnologickým významem nezmenšuje počet migrantek v tomto sektoru, spíše ignoruje realitu mnoha žen (a mužů).
Represivní politická opatření týkající se migrace, veřejného pořádku a morálky vedou ke zvýšené zranitelnosti poskytovatelů těchto služeb a negativním dopadům a na jejich zdraví a zabezpečení.
Aby vše nezůstalo stát u jednotlivých řešení, je potřeba mezioborového vývoje v politicko-etických postojích, které vytváří základ pro boj, který zpochybňuje hegemonii společenského řádu a dekonstruuje ho. Sdružování dotčených osob v organizacích je proto nezbytnou záležitostí.

maiz: zkušenosti (sebe)organizování migrantek

Již více než 10 let je maiz aktivní organizací tvořenou migrantkami. Migrantky, které se obrací na maiz, pracují jako úklidový personál pro leasingové firmy, jako pracovnice (úklid, péče a ošetřování) v domácnosti, jako ošetřující personál ve zdravotnickém sektoru a/nebo pracují v sexuálním průmyslu. Jejich situace bohužel není ošetřená právními předpisy. Ve skutečnosti jejich životní podmínky silně ovlivňují rozličné a ekonomické faktory.
Maiz vyniká svými pokusy, jako organizace (aktivních) migrantek, v intervencích do všech těchto oblastí formou společenské debaty. Proto sem vedle poradenské a vzdělávací činnosti patří i politická a kulturní práce, umělecké projekty v záběru našich činností, v jejichž rámci mohou migrantky prezentovat individuální zkušenosti svých životních situací a omezení schopnosti jednat, aby se tak dosáhlo nastartování kolektivního procesu, který tyto zkušenosti zprostředkuje rakouské majoritní společnosti nebo je s nimi bude spíše konfrontovat.
Tímto způsobem dostávají migrantky příležitost uniknout svému statutu předmětu, o kterém se vedou politická jednání, a mohou založit své vlastní formy artikulace za účelem nabourání hegemonie rozhovorů a jejich posunutí do jiné úrovně. V kontextu zviditelnění chce maiz provokovat, chce prolomit tradiční struktury prezentace a chce způsobit „narušení harmonie", viz motto: „Rakousko, milujeme tě a nikdy tě neopustíme!"
Na cestě ke kolektivní organizaci za zlepšení ekonomické situace migrantek se objevují nové rozpory, tentokrát mezi zájmy jednotlivých migrantek a obecným úsilím za dosažení lepších pracovních podmínek. Migrantky do Rakouska obvykle přichází proto, aby co nejrychleji vydělaly co nejvíce peněz - bez ohledu na to, co proto budou muset udělat. Z tohoto důvodu nemají zájem někde se organizovat. Jelikož se neidentifikují se svou prací v domácnosti nebo jako sexuálních pracovnic, ale vnímají ji pouze jako přechodnou situaci, nevidí žádnou výhodu v tom, aby bojovaly za její kolektivní zlepšení. Proto je potřeba zviditelnit propojení mezi situací jednotlivce, v jejímž rámci migrantka hodlá naplnit svůj sen, a předpisy dotyčné pracovní oblasti. Jednou ze základních oblastí činnosti maizu jsou rozmluvy s migrantkami, např. v situacích, kdy se migrantky žijící v Rakousku samy obracejí proti imigraci dalších migrantek, protože to zvyšuje konkurenci. Ve změti konfliktů těchto rozporů se maiz snaží vytvořit prostor pro kolektivní organizaci různých skupin migrantek a podporovat jejich interní zájmy (čili vyzdvihovat podobnosti a společné problémy a ne naopak) a prosazovat jejich vnější zájmy.

1 Jeden faktor, který zvláště podporuje pochybnost sexuální práce je sociální postavení. Ve většině společností je sexuální práce stigmatizovanou oblastí. Odmítání a stigmatizace migrantek (v Rakousku 90% z nich poskytuje sexuální služby) jako „cizinek" a „prostitutek" je nepřehlédnutelné.


Literatura:
Caixeta, L. / Gutierrez-Rodriguez, E. u.a. (2004): Haushalt, Caretaking, Grenzen... Rechte von Migrantinnen und Vereinbarkeit von Beruf und Familie
Caixeta, L. (2005): „Precarius labor et stuprum corporis. Prekarität und die bezahlte sexuelle Dienstleistung". In: Kulturrisse 02/05, S. 22 f.
Luzenir Caixeta pracuje již více než deset let v maizu, mimo jiné s migrantkami, které pracují v oblasti sexuálních služeb.
Vydal: fields of TRANSFER. MigrantInnen in der Kulturarbeit. IG Kultur Österreich. Duben 2007. S. 56-58.
Přeložil wip: https://no-racism.net/tfc/databyte/templ/index.php